Komplikace a rizika augmentace
Možné komplikace spojené s augmentací prsů zahrnují širokou škálu problémů od lehkých odchylek od požadovaného stavu až po závažné komplikace.
Výsledky operace závisí na mnoha individuálních faktorech - celkovém zdravotním stavu, schopnosti hojení, tvaru a míře poklesu prsů, pružnosti kůže, tvaru hrudníku, tendenci ke krvácení, velikosti a tvaru implantátů, kuřáctví, užívání některých léků apod.
Přestože závažné komplikace nejsou časté, je třeba o jejich možnosti vědět. Při nepříznivém průběhu může nastat potřeba reoperace, někdy i s výměnou implantátů. Krajním řešením nejnepříznivějších stavů je trvalé odstranění implantátů.
Komplikace spojené s operačním zákrokem nelze předem nikdy vyloučit. Informovaný souhas pacientky s operací spočívá v pochopení a přijmutí možných rizik. Žádný chirurg vám nemůže bezpodmínečně zaručit bezproblémový pooperační průběh a ideální výsledek, může vám jen garantovat zodpovědnou péči odpovídající jeho kvalifikaci a zkušenostem.
Specifická rizika spojená s augmentací prsů
Ruptura implantátu
K ruptuře implantátu může dojít po silném mechanickém inzultu (např. silnou kompresí při dopravní nehodě), případně ostrým poraněním (bodná či hluboká řezná rána). Drobná prasklina v pouzdru implantátu však může nastat i zdánlivě bez zjevné příčiny. V takovém případě je vysvětlení ruptury poněkud spekulativní, může být následkem manipulace s implantátem během operace, únavou materiálu při opakovaném zalomení či přehybu v určitém místě implantátu, popřípadě výrobní vadou. Tyto problémy nejsou časté.
Kalcifikace
Vzácně se může v tkáni kolem implantátu usazovat vápník. Kalcifikace nejsou pro organismus škodlivé, větší nahromadění může způsobit bolestivost. Vzniklé kalcifikace je však třeba odlišit od podobných nálezů, kterými se může projevit počínající karcinom.
Kapsulární kontraktura
Kolem implanátu se vždy vytváří vazivové pouzdro, což je fyziologická reakce organismu na přítomnost cizího tělesa. Pokud dojde k jeho nadměrnému zesílení a smršťování či jizvení, implantát je v tomto pouzdru sevřen.
Sevření a stlačení implantátu vazivem se projeví pocitem napětí až bolestivostí, ztuhnutím augmentovaného prsu. V nejtěžších případech může dojít až k deformitě, kdy prs ztrácí svůj přirozený tvar, je kulovitý a tuhý, někdy až ztvrdlý. Tento stav se nazývá kapsulární kontraktura.
Většinou se vyvíjí již v průběhu prvních měsíců od operace, ale může nastat i později. Tato komplikace může vyžadovat operaci. S technologickým pokrokem při výrobě implantátů především s texturovaným povrchem frekvence výskytu této komplikace klesá a dnes je již vzácná.
Svrašťování implantátu
Povrch implantátu se může při fixaci k okolnímu vazivu zvrásnit, případně i vytvořit větší záhyby. Takové změny pak mohou být na povrchu prsu patrny zrakem. Záhyb pouzdra implantátu může navíc dráždit okolní tkáně, dlouhodobým namáháním materiálu může dojít i k prasklině pouzdra implantátu.
Změny citlivosti bradavky
Jakýkoli chirurgický zákrok na prsu může mít za následek dočasnou nebo i trvalou změnu citlivosti dvorce či bradavky. Jde o následek přerušení drobných nervových větvičkek jdoucích ke dvorci. Poranění může spontánně regenerovat - regenerace může trvat mnoho měsíců a jen velmi vzácně k ní nedojde. Na stejném podkladě může někdy dojít i k hypersenzitivitě - zvýšené citlivosti na dotyk. Poněkud větší riziko této komplikace je u periareolárního řezu.
Posunutí implantátu
Implantát se může z náležitého umístění posunout. Důvodem může být nesymetrické uložení během operace, častější příčinou komplikace je nedostatečná fixace implantátu na správném místě v pooperačním období. Větší riziko posunu je u submuskulárního uložení, protože tato anatomická vrstva je méně pevná a posunu implantátu klade menší odpor.
Nedostatečné překrytí implantátu měkkými tkáněmi prsu
Při zvolení příliš velkého implantátu nebo v případě malého množství vlastní tkáně může být okraj implantátu hmatný či dokonce na povrchu prsu zrakem patrný. Důsledkem je nepřirozený vzhled, může dojít až k tlakovému poškození kůže. Riziko komplikace snižuje umírněná volba velikosti implantátu a jeho správné uložení.
Narušení schopnosti kojit
Podle dostupných údajů podstupuje implantaci z kosmetických důvodů více než polovina žen dříve než otěhotní. Většina žen po augmentaci problémy s kojením nemá, možnost negativního ovlivnění však existuje. Problémy s kojením ovšem mohou mít i ženy bez implantátů.
Příčina problémů s kojením není zcela jasná. Důvodem může být útlak mléčné žlázy implantátem, který žlázu poškozuje. Druhou možností je porušení některých mléčných vývodů, přicházející v úvahu u periareolárního řezu.
Pokud se žena aktivně pokouší otěhotnět, je lepší s augmentací vyčkat. Hlavním důvodem k odkladu je ale spíše vliv na tvarové změny prsů v souvislosti s těhotenstvím.
Prosakování silikonu
Velmi malé částice silikonového gelu mohou prosakovat skrze pöuzdro implantátu do kapsuly kolem implantátu. Mikroskopické kapénky gelu byly nalezeny především ve vlastní kapsule, výjimečně i ve vzdálené části těla. Tyto nálezy nemusí mít souvislost s implantáty, protože silikon je užíván v medicínských i jiných produktech, negativní vliv na organismus navíc nebyl nikdy prokázán. S vyvinutím kohezivních typů gelu se riziko prosakování silikonu dále snížilo.
Nespokojenost s kosmetickým výsledkem
Výsledný vzhled je dán tvarem hrudníku, volbou velikosti, typu a uložení implantátu, významná je i poloha, tvar a kvalita tkání stávajícíh prsů. Chování tkání při augmentaci lze někdy jen obtížně odhadnout a během operace je možno pouze částečně ovlivnit. Případná asymetrie, pokles dvorce či prověšení prsu, ev. jiná tvarová změna nemusí nutně znamenat chybu operatéra, výsledný stav je do značné míry určen stávajícími anatomickými poměry. Většinu tvarových nedostatků lze vyřešit či zlepšit sekundárním chirurgickým zákrokem.
Naprostá většina žen je ovšem velmi spokojena již s prvotním výsledkem operace.
Rizika spojená s operačním zákrokem obecně
Hematomy
Po augmentační mammoplastice se mohou objevit nevelké podkožní hematomy v oblasti preparované dutiny. Tyto hematomy jsou nezávažné a během několika dní se vstřebají.
Závažnější je nahromadění krve v dutině kolem implantátu. Projeví se otokem, bolestivostí, ev. rozsáhlými modřinami. Menší množství se může vstřebat, větší je třeba drénovat k zajištění náležitého hojení. Pokud by nebyl hematom evakuován, hrozí jeho zhnisání, popřípadě pozdější přeměna ve vazivovou tkáň.
K prevenci těchto komplikací je obvykle do každé dutiny zaváděn speciální drén, který zbytkovou krev a tekutinu odvádí.
Infekce v ráně
Infekční komplikace může nastat po jakékoli operaci. Většinou se rozvíjí několik dní po operaci a její rozsah do značné míry závisí na včasném rozpoznání. Ranné infekce u pacientek po augmentaci jsou velmi vzácné, protože se operace provádí pod antibiotickou clonou, za přísných aseptických podmínek a pečlivého pooperačního sledování hojení.
Raritně může nastat zánět v dutině kolem implantátu. Infekce s přítomností cizího tělesa se léčí mnohem obtížněji než prostý infekt v měkkých tkáních. Pokud nepomůže antibiotická terapie, je nutné implantát (alespoň dočasně) odstranit.
Sepse
Při nerozpoznané ranné infekci může dojít k proniknutí bakterií do krevního oběhu. Účinkem těchto bakterií nastává celková reakce organismu s horečkami, schváceností a dalšími příznaky, které mohou v nepříznivém případě vést až k celkovému vyčerpání organismu.
Abnormální formování jizev
Ačkoli jde o komplikací velmi řídkou, je třeba upozornit na možnost formování tzv. hypertrofických jizev, což jsou jizvy zbytnělé, vyvýšené, tužší, nápadnější. Přesná příčina není známá, obviňují se vlivy genetcké či individuální sklony. Předoperačně nelze nikdy tuto komplikaci zcela vyloučit, určitým vodítkem k odhadu předpokládaného hojení je stav jizev po předchozích operacích či úrazech.
Keloidní jizvou je pak nazývána jizva, která se vyskytuje skutečně raritně a je charakterizována šířením do okolní tkáně, která nebyla incidována. Ani vznik keloidní jizvy není možno nikdy předem zcela vyloučit, avšak pravděpodobnost vzniku je skutečně mizivá.
Tromboembolická nemoc
Embolie plicnice je zanesení krevní sraženiny z krevního řečiště do plic, kde embolus ucpe plicní tepnu nebo její větve a zabrání tak okysličování krve.
Zdrojem plicní embolie je nejčastěji trombóza pánevních žil nebo hlubokých žil dolních končetin. Hluboká žilní trombóza dolních končetin se zpočátku projevuje jen mírným otokem lýtka, případně tupou bolestí, která se zvětšuje při tlaku na lýtko nebo při zvednutí špičky nohy. Většinou bývá mírně zvýšená teplota. Tyto počáteční příznaky mohou snadno ujít pozornosti. Nejsou-li rozpoznány, může dojít k uvolnění krevní sraženiny (trombu) a zanesení krví do plic (embolizaci).
Větší embolizace se projevuje bolestí na hrudi, zrychleným a ztíženým dýcháním, poklesem tlaku a zrychlením tepu.
Jelikož je augmentace prsů prováděna u mladších a obvykle zdravých žen, je riziko tromboembolické komplikace malé.
Alergická reakce na podané medikamenty
Alergické reakce na léky se mohou projevit v souvislosti s jakoukoli operací, a to jak nezávažnými kožními projevy, tak vážnou celkovou reakcí ohrožující život nemocného. Alergii na určitý preparát v praxi předem stanovit nelze. Vždy je důležité cíleně pátrat dotazem po event. předchozích alergických reakcích, při nejasnostech či polyvalentní alergii je možno provést alergologické vyšetření a realizovat adekvátní preventivní zajištění. Pokud jste si vědoma proběhlé alergické reakce na podaný medikament, aktivně ji hlaste svému lékaři.
Nepotvrzená rizika či nežádoucí účinky
V minulosti byla diskutována některá potenciální rizika v souvislostí s implantací silikonových prsních protéz. Silikon je polymerní látka mimo jiné používaná i v kosmetice a lékařství.
Na základě velkých studií a odborných hodnocení vědeckých důkazů byly přijaty obecné závěry, které neprokazují zvýšené riziko rakoviny, autoimunních chorob ani přenosu zdravotních komplikací na dítě ženy s implantáty.
Poslat na email
Tisknout))
