Charakteristika slunečního záření
Sluneční záření je elektromagnetické vlnění obsahující několik složek, které mají různý biologický účinek. Sluneční paprsky pronikající do atmosféry obsahují ultrafialové (UV) záření, viditelné světlo a infračervené (IČ) paprsky. Atmosféra zatím funguje jako ochranný deštník, který brání průniku nejškodlivějších složek slunečního spektra. Hlavním filtrem je ozónová vrstva, dalšími faktory jsou částice prachu, kouř a oblaka.
Z hlediska biologické účinnosti má největší význam UV složka slunečního záření.
UV záření
- podle vlnové délky se rozděluje do tří oblastí:
záření UVB
(vlnová délka 290 – 320 nm)
Asi 60% záření UVB je filtrováno ozónovou vrstvou atmosféry, zbytek dopadá na zemský povrch. Po dopadu na kůži záření proniká do pokožky, do horní části koria zasáhne jen velmi malá část (asi 10%). UVB záření způsobuje hnědé zbarvení kůže efektem pozdní pigmentace.
Při nadměrné dávce UVB záření způsobuje zarudnutí kůže, ještě vyšší expozice má za následek spálení pokožky. Narušením DNA kožních buněk může způsobit rozvoj zhoubného onemocnění kůže.
záření UVA
(vlnová délka 320-400 nm)
Díky větší vlnové délce se dostává UVA záření hlouběji do kůže - do koria jej pronikne asi 40%. Biologickým účinkem UVA záření na pojivo dermis je tzv. elastoidní degenerace, jejímž následkem je předčasné stárnutí kůže. UVA záření se také podílí na tvorbě volných radikálů, při dlouhodobějším působení podporuje narušení imunitních mechanismů. Jejich oslabení pak umožňuje rozvoj nádorových onemocnění kůže. Účinkem na melanin přítomný v epidermis způsobuje časnou pigmentaci kůže.
Sluneční záření obsahuje asi 5% UVB a 95% UVA záření.
záření UVC
(vlnová délka 100 – 290 nm)
Tato složka UV záření o nejkratší vlnové délkce je životu na zemi nebezpečná. Dříve se UVC záření vyskytovalo jen ve stratosféře. Ačkoli je zatím zcela absorbováno atmosférou, obava z jeho vlivu na živé organismy v důsledku ztenčování ozónové vrstvy stoupá.
viditelné světlo
(vlnová délka 400-700 nm)
Viditelné světlo nemá žádné známé škodlivé účinky a naopak působí na lidský organismus příznivě.
IČ paprsky
(vlnová délka nad 700 nm)
Infračervené paprsky vnímáme jako teplo, kterým nás slunce zahřívá.
Při dopadu na kůži se část paprsků odráží přímo od kožního povrchu, část se odráží od hlubších vrstev kůže, zbytek je absorbován a způsobuje v kůži fotobiologické pochody.
Průnik UV záření kůží závisí na absorpci záření hnědým pigmentem melaninem. Sluneční záření proto více proniká do kůže nepigmentované než pigmentované.
Množství UV záření dopadající na zemský povrch závisí na řadě faktorů :
roční období – v letním období dopadá na zemský povrch asi 3x více UV záření než v zimě
denní doba - během dne kolísá především intenzita záření UVB -maximum je kolem 12. hodiny, intenzita UVA záření se příliš nemění
nadmořská výška - ve vyšších horských polohách je intenzita UV záření větší, na každých 300 m nadmořské výšky narůstá intenzita o 4%
zeměpisná poloha - čím blíže rovníku, tím kratší je dráha paprsků pronikajících atmosférou a tím je tedy vyšší intenzita záření při dopadu na zemský povrch - v tropickém pásmu může být intenzita záření až 5x vyšší
odraz paprsků od okolí – sníh odráží až 80%, vodní hladina 6%, bílý písek 25%
stav ozónové vrstvy - www.chmi.cz/meteo/ozon/o3uvb
oblačnost a znečištění ovzduší naopak může UV záření snížit až od 40-80%
Poslat na email
Tisknout))
