Komplikace operace
Každý chirurgický zákrok s sebou nese určitou nejistotu a riziko.
Příčiny komplikací zahrnují neočekávané faktory jako je snížení hojivé schopnosti organismu, alergické reakce, nepříznivá souhra několika faktorů apod.
Ze strany pacienta může pak jít o nedodržení či nepochopení chirurgem podaných instrukcí, ze strany lékaře o špatné vyhodnocení stavu, nezkušenost či technická chyba operatéra, nedostatečná pooperační péče apod.
Hematom
Krvácení při operaci syndromu karpálního tunelu bývá jen nevelké a obvykle snadno zastavitelné. Pozdější nahromanění většího množství krve v ráně je sice řídké, občas se ale může vyskytnout. Vytvoření hematomu lze zabránit vložením drénu do rány. Tento postup ovšem není obecně přijatý. Druhou možností je kontrola rány první nebo druhý pooperační den a při ev. známkách hematomu jeho jednorázové vypuštění.
Infekce v ráně
Ranná infekce je po operaci syndromu karpálního tunelu velmi raritní, protože jde o malou ránu, operace je prováděna v čistých podmínkách, v terénu nezhmožděných tkání normální vitality. Včasnou kontrolou hojení lze infekci prakticky vyloučit. Vznik infekce lze nejspíše očekávat u nerozpoznaného hematomu, který se může změnit v absces. Větší riziko je rovněž u některých doprovodných chorob, např. u cukrovky.
Poranění nervu
Poškození nervu či jeho větve má za následek výpadek čití nebo hybnosti v příslušné inervační oblasti. Odmyslíme-li přerušení kmene středového nervu, ke kterému by mohlo dojít jen při skutečně fatálním omylu operatéra, má nejzávažnější důsledky přerušení motorické větvičky. Následkem neošetřeného přerušení je trvalá porucha úchopové funkce ruky. Operatér musí znát možné variace větvení nervu a při preparaci postupovat obezřetně, přestože je výkon celkem snadný.
Reflexní sympatiková dystrofie
(synonyma: algodystrofický syndrom, Sudeckův syndrom a řada dalších)
Jde o atypický bolestivý syndrom s charakteristickou bolestí neobvyklého stupně a trvání následující úraz či operaci, která vede k pozdějším trofickým změnám postižených tkání. Přesný mechanismus vzniku není jasný, vzniká na podkladě patologické reflexní odpovědi organismu na poranění. Syndrom je relativně vzácný, na rozdíl od většiny ostatních komplikací však není efektivně předvídatelný a nevzniká v důsledku chybné léčby, nýbrž na podkladě individuální dispozice.
Nejvýraznějším rysem je palčivá bolest kolísavé intenzity, v klidu obvykle neustupující. Může být i bolestivá reakce na stimuly, které normálně bolest nevyvolávají - lehký dotek, změny teploty apod. Na rozdíl od běžné pooperační bolesti se obtíže spíše stupňují a neodpovídají očekávanému průběhu rekonvalescence. Bolest se jakýmkoli pohybem ruky obvykle stupňuje. Ruka je oteklá, proteplená, někdy naopak chladná, kůže červená až nafialovělá. Pokud není syndrom včas odhalen a léčen, dochází k řadě trofických změn kůže, svalů i skeletu ruky, které jsou v pozdních stadiích již nevratné. Proto je při podezření na rozvoj syndromu nutné včasné zahájení adekvátní léčby.
Přetrvávání příznaků syndromu karpálního tunelu
Nejčastější příčinou neúspěchu operace je inkompletní přerušení zápěstního vazu (retinaculum flexorum) nebo distální předloketní fascie. Karpální vaz je silná struktura složená z mnoha tenkých, ale pevných vazivových vláken. Pokud dojde k přehlédnutí jakkoli tenkého vazivového proužku, nedojde k uvolnění útlaku a obtíže přetrvávají.
V případě stanovení chybné diagnózy syndromu karpálního tunelu obtíže pochopitelně přetrvávají i po správně provedené operaci. Taková operace je samozřejmě zbytečná a nic neřeší.
Recidiva syndromu karpálního tunelu
Po přechodném zlepšení může někdy dojít v důsledku nadměrného jizevení k návratu předoperačních obtíží. Nerv je fixován ve srůstech a vyzráváním jizevnaté tkáně je dále utlačován. Riziko této komplikace lze snížit uložením ruky do náležité polohy na dlaze, kdy je pozice nervu hlouběji a tedy mimo místo hlavního jizvení. Dalším preventivním opatřením je zábrana přetrvávání hematomu v ráně. Ten se totiž může vazivově přeměnit a působit jizevnatý útlak.
Poslat na email
Tisknout
