Operační léčba

Zatímco výsledkem konzervativní terapie je jen potlačení příznaků choroby, operační léčba je řešením definitivním. Konzervativní léčba může příznaky utlumit či dokonce dočasně odstranit, v dlouhodobém časovém horizontu obvykle progresi onemocnění nezabrání a navíc může maskovat varovné příznaky vznikajícího trvalého poškození nervu.

Cílem operace je odstranění přetlaku v tunelu. Spočívá v protnutí retinaculum flexorum a v šetrném uvolnění nervu od sousedních struktur. Nedílnou součástí výkonu je i zraková revize tunelu k vyloučení strukturálních abnormalit v kanálu. Celý zákrok včetně znecitlivění trvá obvykle 20-30 minut.

Operačním řešením syndromu karpálního tunelu se zabývá více operačních oborů : neurochirurgie, protože jde o uvolnění nervu, všeobecná chirurgie jakožto nejrozšířenější a nejdostupnější obor, ortopedie zabývající se chorobami pohybového aparátu a plastická chirurgie, jejíž uznanou součástí je chirurgie ruky.

Stejně jako je pestrá specializace operatéra, existují poměrně značné rozdíly ve vlastním provedení operačního zákroku.  Odlišné postupy  existují nejen v rámci různých pracovišť, ale i mezi jednotlivými operatéry.  

Největší variabilita je v uložení kožní incize zajišťující přístup k nervus medianus.

Dlouhé řezy ve dlani a distální části předloktí  se již používají méně. Výhodou byla přehledná vizualizace předmětného úseku nervu, dlouhé jizvy však často působily chronické bolesti v oblasti zápěstní ohybové rýhy.

Příčná incize uložená v zápěstní rýze tyto obtíže nečiní, avšak neumožňuje vizualizaci motorické větvičky. Kromě nedostatečné zrakové revize tunelu se zvyšuje i riziko jejího poranění.

Endoskopická operace vyžaduje jen malý řez a zkušenému chirurgovi umožňuje celkem dobrý přehled v karpálním tunelu, operace je ovšem náročnější přístrojově i časově.  

Podélná incize ve dlani umožňuje dobrý přístup k nervu, vizuální kontrolu motorické větvičky a při  obvyklém nálezu postačuje řez jen o málo delší, než je způsob endoskopický.

Názory na míru liberace nervu nejsou jednotné, kolísají od prostého přetnutí retinaculum flexorum a ponechání nervu bez další manipulace až po důsledné odloučení epineuria nervu od sousedních struktur s důkladným uvolněním motorické větvičky vstupující do thenarového svalstva.

Zatímco protětí retinacula a distální předloketní fascie musí být provedeno bezezbytku a je nezbytným předpokladem dobrého terapeutického efektu, přílišné uvolňování nervu od okolí s sebou přináší nežádoucí traumatizaci nervu a tedy další poškození.

Volba operačního postupu v kontextu s individuální zručností a zkušeností pak přináší velmi rozdílné léčebné výsledky, kolísající od téměř okamžité a trvalé úlevy až k dlouhodobým pooperačním problémům.