Kritéria závažnosti popálenin
Závažnost popáleninového traumatu se posuzuje souhrnně podle několika kritérií, přičemž každá jednotlivá položka může značně posunout výsledné určení závažnosti popáleniny.
Rozsah popáleniny + věk poraněného
K určení rozsahu popáleniny s užívá tzv. pravidlo 9, které udává, že každá horní končetina má 9% tělesného povrchu, hlava + krk 9%, každá dolní končetina má 2.9 = 18%, přední strana trupu 2.9 = 18 %, zadní strana rovněž 18%. Zbývající 1% je povrch genitálu.
Další orientační pomůckou je určení 1% tělesného povrchu, které přibližně odpovídá obrysu ruky. Jedná se o obrys ruky poraněného, nikoli vyšetřujícího.
1% tělesného povrchu odpovídá u dospělého člověka přibližně 180 cm2, ale opět jde jen o přibližné určení, protože drobná žena má jistě jinou plochu tělesného povrchu než vysoký statný muž.
Popálenina většího rozsahu má v různých věkových skupinách odlišnou závažnost:
Nejrizikovější jsou děti ve věku do 3 let a senioři nad 65 let. Věková hranice není ovšem dána jednoznačně, u starších osob totiž biologické stáří nemusí věku přesně odpovídat.
Rozsah popálené plochy vztažený k věku určuje, kdy vzniká nebezpečí rozvoje popáleninového šoku:
- děti do 3 let : nad 5% tělesného povrchu
- děti 3- 15 let : nad 10 % tělesného povrchu
- dospělí : nad 15-20% tělesného povrchu
U hrozícího rozvoje popáleninového šoku je nezbytné neodkladně zahájit i.v. podávání tekutin a zajistit hospitalizaci.
Je třeba si uvědomit, že u velmi malých dětí je popálenina o rozsahu jedné horní končetiny velmi závažným poraněním. Ačkoli se plocha zdá relativně malá, jde o stav bezprostředně ohrožující život a jakékoli prodlení prognózu zhoršuje!
Hloubka popáleniny
Iniciální hodnocení hloubky popáleniny je do jisté míry orientační, protože popálenina se může v počátečním období prohlubovat. Definitivní stanovení hloubky postižení lze tedy někdy určit až retrospektivně.
Popáleniny lze rozdělit dle hloubky na dvě základní skupiny : povrchové a hluboké. Obě skupiny se liší zejména schopností spontánní regenerace : povrchové popáleniny se zhojí spontánně, bez chirurgické intervence, zatímco hluboké popáleniny vyžadují kožní transplantaci.
Do skupiny povrchových popálenin patří popáleniny I. stupně a II.a stupně.
Popálenina I. stupně je nejméně závažná, ke zhojení dochází během 3-6 dní. Klinicky se projeví zarudnutím kůže z vazodilatace kapilár v dermis, subjektivně pálením, zvýšenou citlivostí až bolestivostí postižené plochy. Typickým příkladem je běžné spálení slunečním zářením.
Popálenina II.a stupně se již projevuje tvorbou puchýřů a odumřením epidermis. Spodina pod puchýřem je růžová, čím hlubší je postižení, tím temnější je odstín červené barvy. Popálená plocha je bolestivá, citlivost na dotek je zachována. Hojení je opět spontánní, trvá ovšem déle, obvykle 10 - 20 dní.
Skupina hlubokých popálenin zahrnuje popáleniny II.b a III. stupně.
Popálenina II.b stupně je charakterizována odumřením epidermis a podstatné části dermis. Popálená plocha je sytě červená, na dotek necitlivá. Spontánní hojení je teoreticky možné ze zbylých epitelových buněk, trvalo by ovšem mnoho týdnů.
Popálenina III. stupně = odumření kůže v celé tloušťce. Vzhled těchto popálenin je variabilní - někdy je kůže skvrnitě rudá, někdy perleťovitě vybledlá, často jde o hnědou až černou, tuhou až tvrdou desku denaturované tkáně. Takto postižená plocha je zcela necitlivá a nebolestivá.
Lokalizace popáleniny
Některé tělesné oblasti mají větší fuknční či estetickou důležitost a proto je jejich postižení závažnějším stavem.
Z funkčního hlediska jde o poranění rukou, genitálu a nohou.
Z estetického hlediska poranění obličeje.
Zvláštní důležitost má cirkulární postižení krku III. stupně, kdy útlakem žil tuhou nekrózou je pacient bezprostředně ohrožen na životě.
Anamnestické faktory
O závažnosti traumatu vypovídá řada dalších údajů.
Mechanismus úrazu do jisté míry napoví, jaký průbeh lze očekávat. Podstatným údajem je i doba expozice škodlivině.
Zatímco krátkodobé opaření může být popáleninou povrchovou, masivní polití horkým olejem bude spíše popáleninou hlubokou.
Polití horkou tekutinou může způsobit povrchové postižení, naopak pád do stejné tekutiny nejspíše způsobí popáleninu hlubokou.
Při hoření v uzavřeném prostoru lze předpokládat postižení dýchacích cest, čím delší byla expozice zplodinám hoření, tím větší bude postižení.
Hoření oděvu ze syntetického materiálu působí svou vysokou teplotou prakticky vždy popáleniny hluboké.
Po výbuchu lze předpokládat poranění hrudníku a břicha a je nutné jeho vyloučení.
Způsob a doba chlazení napovídá, do jaké míry lze předpokládat další prohlubování popáleniny.
Přidružené choroby, zejména kardiovaskulární, cukrovka apod. u starších jedinců pochopitelně prognózu rozsáhlých postižení zhoršují.
Poslat na email
Tisknout))
))
))
))
