Popáleninový šok
Popáleninový šok vzniká u všech těžších popálenin a k rozvoji dochází ihned po úrazu.
Na rozvoji popáleninového šoku se podílí řada faktorů, jednoznačně dominantním je porucha propustnosti cévní stěny, která má za následek masivní únik intravaskulární tekutiny do prostoru mimo cévní řečiště.
Vnějším projevem tohoto úniku je rychlý rozvoj generalizovaného popáleninového otoku.
Vnitřním projevem je snížení objemu cirkulující krve a z toho plynoucí porucha zásobení tkání kyslíkem.
U rozsáhlého termického úrazu je únik tekutiny velmi rychlý, během prvních 30 minut může dojít k úbytku až 40% objemu cirkulující krve.
Na rozdíl od otevřených poranění s masivním krvácením, kde je potřeba urychlené pomoci evidentní, u popáleniny nutnost urgentních léčebných opatření není tak zřejmá. Zrádnost popáleninového šoku je v tom, že v prvních fázích na postiženém mnoho nevidíme. Poraněný zpočátku normálně komunikuje, často netrpí výraznější bolestí, je schopen samostatné chůze a nepůsobí vůbec dojmem těžce raněného v ohrožení života. Přestože se klinické příznaky šoku plně rozvíjejí až v průběhu několika hodin, mechanismy rozvoje jsou nastartovány ihned. Není-li náhrada tekutin zahájena bezodkladně, dochází k dekompenzaci a hrozí ireverzibilní změny vedoucí k úmrtí pacienta.
Poslat na email
Tisknout
